"Už nemám sílu pokračovat v tom, co mě ničí!“
Tuhle větu slýchám na konzultacích v různých obměnách dost často. A týká se to jak práce, tak vztahů.
Když si neuvědomujeme vlastní hodnotu, naše hranice se stanou neviditelnými. Plíživě, nepozorovaně si zvykneme na věci, které nám berou energii. Ustupujeme, vysvětlujeme, omlouváme chování druhých... a postupně ztrácíme sami sebe.
Jenže hranice nejsou zeď, která nás má od ostatních oddělit. Hranice jsou dveře, které ukazují, jak k nám ostatní mohou přistupovat, abychom ve vztazích s nimi mohli být autentičtí a cítili se v bezpečí.
3 nenápadné signály, že vám ve vztazích chybí pevné hranice:
- Cítíte vinu, kdykoliv musíte někoho odmítnout.
- Říkáte si „to nevadí“, i když vás situace uvnitř hluboce mrzí nebo štve.
- Jste unavení z toho, že neustále chcete mít vše pod kontrolou nebo zachraňujete druhé.
Návrat k vlastní sebehodnotě není o tom být sobec. Je to o schopnosti postavit se za sebe se stejnou laskavostí, s jakou se stavíme k druhým.
Jak jste na tom s nastavováním hranic vy? Co je pro vás v praxi nejtěžší odmítnout?
Pokud řešíte podobné téma, ráda se vám budu věnovat. Můžete vyplnit Objednávku konzultace, nebo mi napište mi email na info@martinapribylova.cz a já se vám ozvu s návrhem termínu.
